Historie CEF

Dětská misie (doslovný překlad anglického názvu Child Evangelism Fellowship™ je Dětské evangelizační společenství) byla založena v roce 1937 ve Spojených státech amerických kazatelem Irvinem Overholtzerem (často zvaným „Mr. O“), narozeným 1877 v Kalifornii. Když mu bylo 12 let, velmi přemýšlel o svém spasení. Hovořil o tom také s matkou, ale dostalo se mu odmítavé odpovědi: „Chlapče, jsi ještě příliš mladý, abys tomu porozuměl.“ Irvin na to zareagoval po svém: „Když jsem ztracen a nemohu být zachráněn, nemůžu se ztratit ještě více.“ Po dalších osm zápasil s hříchem.

Bylo to na jednom evangelizačním setkání na vysoké škole, kde uslyšel poprvé jasnou zvěst evangelia a odevzdal se Spasiteli. V roce 1897 se oženil s Annou Erwing a měli spolu 9 dětí. Pracoval pro noviny, jako pojišťovací agent, byl majitelem čistírny vod a také pěstoval zeleninu. Při tom všem byl také kazatelem. Jednou, během 13-týdenní karantény, si četl knížku o životě D. L. Moodyho. Začal více studovat Písmo a Pán ho skrze Písmo ujistil o tom, že spasení je pouze z milosti.

Jednoho dne si četl kázání Charlese Spurgeona, kde bylo napsáno: „Pokud je pětileté dítě správně vedeno, muže skutečně uvěřit a být znovuzrozeno stejně, jako dospělý“. Říkal si: „Spurgeone, ty se mýlíš“. Bylo to však zase Písmo, které ho usvědčilo z přehlížení žně mezi děvčaty a chlapci. Mr. O vedl poprvé dítě ke Kristu kolem roku 1916.

Po dalších 14 let se dělil s věřícími o toto břímě, které mu Pán vložil do srdce. Pořádal různé kurzy pro dospělé a kluby pro děti. Pán Bůh mu nepoložil na srdce jen děti z Kalifornie, ale probouzel v něm touhu sloužit všem dětem na celém světě. Tato touha se začala nejdříve uskutečňovat na modlitbách. Mr. Overholtzer se modlil a sám Duch Boží ho pohnul až k pláči nad ztracenými dětmi. Služba mezi nimi začala v Chicagu, tehdy třímilionovém městě. Nic není pro Boha nemožné! Malá skupinka se dala dohromady na modlitbách s heslem: „Ať má každé dítě možnost přijmout Krista.“ Dětská misie byla oficiálně založena 20. května 1937.

Jesse a Anna Overholtzerovi cestovali po Spojených Státech, Kanadě a dalších zemích, aby sdíleli vizi, kterou jim Pán Bůh dal, organizovali službu a získávali další spolupracovníky. Další a další lidé se k dílu připojovali. V roce 1938, když byl Mr. O na cestách, jeho žena prodělala srdeční záchvat a zemřela.

V Chicagu bylo zorganizováno 600 dětských týdenních setkání později nazvaných „Kluby dobré zprávy“. V roce 1939 se stala Ruth Pennebakerová, která pracovala v národním úřadě, druhou ženou Mr. Overholtzera. Začali spolu cestovat po Latinské Americe. První mezinárodní „Institut“ byl uspořádán v Dallasu v roce 1945.
Ruth Overholtzerová napsala mnoho biblických lekcí, písní a brožurek pro děti. Začal také vycházet i časopis DM zvaný „Dětská evangelizace“, později přejmenovaný na „Evangelizace dnešního dítěte“ a poté „Vyučuj děti“ Práce se rozšiřovala, více a více lidí se zapojovalo do služby Dětské misie. Mr. Overholtzer byl prezidentem misie do r. 1952. Po něm se vystřídalo v této odpovědné službě osm prezidentů. Ten současný, Reese Kauffman, zastává svou pozici od roku 1989.

Historie DM v ČR

První misionáři CEF přišli do Evropy už v r. 1946. Mezi nimi byla i Mildred Droppová (Loucká). Působila v Československu od r. 1947 do r. 1948. Potom musela naši zemi opustit. Mnoho toho však, díky Pánu, stihla. Bylo přeloženo velké množství textů, dovezeny první názorné materiály, navázány první kontakty.

Na její práci mohla v r. 1967 navázat Trudy Kuhlmanová, která začala navštěvovat Československo a také jiné východoevropské země. Trudy stihla vykonat hodně práce. I přes nebezpečí na hranicích k nám dopravila mnoho literatury, pomůcek, navazovala kontakty, organizovala tajné kurzy. Jedna příhoda velmi přesně vystihuje Trudinu službu, kterou konala s láskou ke ztraceným dětem. Když jednou přejížděla naši    hranici s autem naloženým flanelografy a jinou literaturou, celník ji samozřejmě zastavil a chtěl vidět kufr. Trudy ho otevřela a celník začal prohlídku. Velmi pečlivě si prohlížel materiály. „To je propaganda!“ zvolal. Trudy, skoro o polovinu menší než on, se na něj podívala svýma upřímnýma očima a sladce řekla: „Ale to je dobrá propaganda!“

Lidé v naší zemi byli přímo hladoví po všem, co přivezla, a co jim o práci s dětmi předala. A co tak uspořádat pořádný kurz! Ale kde? V naší zemi to tehdy nebylo možné. Psal se totiž rok 1968. Tak tedy v Rakousku! Trudy sehnala pro všechny zvané a ověřené lidi pozvání od rakouských spoluvěřících. Kurz se měl konat v Salzerbadu. Nebylo to jednoduché, ale nakonec se čtrnáctidenní kurz uskutečnil. Účastníků bylo asi kolem 90! Mezi vyučujícími byl evropský ředitel CEF Sam Doherty, David McQuilken, Frances Furnell, br. Hofman, a další. Vynikající překlad během celého kurzu zajišťovali manželé Korbelovi. Mezi studenty, kteří hned získané vědomosti převáděli do života, byli i Jan Valeš, Stanislav Kaczmarczyk a Irena Zemanová.

David McQuilken (bývalý národní ředitel DM v Irsku) později řekl, že nikdy v životě nezažil něco podobného:
   
„Ti lidé byli hladoví slyšet každé slovo, které jsme jim přinesli. Nikdy jsem neměl lepší posluchače!“

Sam Doherty vzpomínal na jeden konkrétní večer, kdy se hovořilo o tom, jak se práce s dětmi může rozvíjet. Kdykoliv něco řekl o určité práci, odpověď účastníků byla: „To u nás nepůjde!“. „Zkuste kluby.“ „To u nás nepůjde!“ „Tak 5-denní kluby – evangelizace – korespondenční kurzy.“ „To u nás nepůjde!“‚ byla vždy stejná odpověď. Ale když začal hovořit o modlitebních skupinkách, sálem projelo nadšení: „To u nás půjde!“ Tehdy se mnoho lidí zavázalo modlit se za duchovní probuzení dětí v Československu. A Pán ten zázrak učinil! V té době mohlo mnoho dětí poznat Pána Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele!

Na kurzu v Salzerbadu vznikla myšlenka zorganizovat něco podobného u nás. Musí to přece jít! A šlo to! O rok později do hotelu „Rudá hvězda“ v Hrubé Vodě u Olomouce přišlo účastníků ještě více. Nakonec se musely uspořádat dva týdenní kurzy pro celkem asi 150 zájemců. Trudy, David a Sam tam nemohli chybět! K překladatelům, kteří se během těch dvou týdnů střídali, patřila i Marie Rafajová. Mezi účastníky byli opět také Irena Zemanová, Stanislav Kaczmarczyk a bratr Daniel Coufal, který kurz také společně s manželi Galatovými organizačně zajišťoval.

Od roku 1970 se mohly, díky Pánu, pořádat podzimní jednodenní konference (semináře) pro pracovníky s dětmi v Praze. Byly organizovány pod hlavičkou Kostnické jednoty. Účastníků bylo zpočátku kolem 70, v polovině osmdesátých let až přes 200. Sjížděli se z celé republiky. V naší kartotéce jsou lidé, kteří se těchto setkání po dobu 20 let účastnili každý rok. Ani jednou nechyběli.

Bezprostředně po revoluci, když se naskytla možnost uspořádat týdenní kurz opět u nás, br. Coufal a br. Kaczmarczyk pozvali br. Samuele Dohertvho opět do Olomouce. S nadšením pozvání přijal. Účastníků bylo kolem 170. Na kurzu se potom ustanovila sekce pro práci s dětmi při Misijní snaze – zvaná „Evangelium dětem“. Misijní snahu tehdy vedl br. Daniel Coufal.

V roce 1991 se pak vytvořily podmínky k tomu, aby byla Dětská misie registrována jako samostatná organizace, napojená na světovou organizaci zvanou Child Evangelism Fellowship® (Dětské evangelizační společenství). Centrum vzniklo v Bratislavě pod vedením manželů Jozefa a Ľubicy Kováčových.


Když byla v roce 1993 republika rozdělena, dohodli jsme se také na rozdělení misie. Centrem pro Českou republiku se stal Příbor, kde bylo již dříve ústředí pro Čechy a Moravu. Vedením služby DM v ČR byli pověřeni manželé František a Libuše Pavelkovi, kteří obětavě rozvíjeli misijní dílo až do konce roku 2008.

Společný česko-slovenský tříměsíční kurz, zvaný „Výchovný a vzdělávací institut Dětské misie“, který se konal v roce 1993 v Horním Žlebu u Šternberka, připravil dobrou základnu jak pro DM v ČR, tak pro DM na Slovensku. Ze 13 účastníků z naší republiky začali po ukončení institutu v misii pracovat 4 pracovníci.

Na činnosti Dětské misie v ČR se v různých obdobích podílelo asi 20 pracovníků, kteří pracovali na plný úvazek. Práci vede Národní rada DM, která je nositelkou vize a cílů, určuje další směr a dohlíží na to, aby se pracovníci od něj neodchylovali.

Od roku 1991, kdy se v Kynšperku nad Ohří konal první kurz EVD, prošlo tímto kurzem 1200 učitelů a mnozí z nich kromě práce ve svých sborech vedou Kluby dobré zprávy. Další spolupracovníci vyučují na kurzech, věrně slouží skrze korespondenční kurzy, jsou dobrými instruktory na táborech, pomáhají jako letní misionáři, překládají a slouží Pánu při celé řadě dalších nezbytných činností. Do týmu DM počítáme i ty, kteří naši službu nesou na modlitbách a rovněž ty, bez jejichž finanční obětavosti by nebyla možná (DM je financována z darů věřících).

Za více než dvacet let bylo s pomocí velkého týmu spolupracovníků v moci Ducha Svatého osloveno více než 100 tisíc dětí, z čehož asi 600 dětí přijalo Pána Ježíše během osobních rozhovorů či korespondenčních kurzů. Bylo rozdáno přes 130.000 evangelizačních traktátů, které obsahovaly celé evangelium, rozdáno bylo na 30 tisíc „Knih otázek“, které podrobněji vysvětlují zvěst evangelia.

Chtěli bychom poděkovat Pánu Bohu za všechna ta léta jeho požehnání se vzpomínkou na žalmistu Davida:

„Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat.“

Žalm 9, 2

Error!